iŠkolství s Ondřejem Neumajerem: Týden Inovací 2018

16.5. v rámci akce Týden inovací 2018 proběhla doprovodná akce na VŠEM zaměřená na vzdělávání a využití digitálních technologií ve školství. Byli jsme pozváni do panelové diskuze, které se mimo jiné účastnili zástupci firem z IBM, Microsoft, Digiskills, a další. Akci moderoval Bob Kartouz z EDUin. Na závěr se s námi o své poznatky podělil člověk na dané téma nejpovolanější, zástupce strategie digitálního vzdělávání a DigiKoalice Ondřej Neumajer.

Akce určená pro všechny, kteří se moderními technologiemi ve vzdělávání zabývají, přilákala také pedagogy ze základních škol, kteří se dnes a denně setkávají s „nástrahami“ moderních technologií, které pozvolna začleňují do hodin výuky. Nové a moderní technologie významně přetvářejí nejen dosavadní zažité způsoby naší práce, ale především vzdělávání a s tím spojené nároky na každého z nás se tyto technologie naučit ovládat a správně využívat. Které technologie do škol ano a které ne? Kdy je začít aktivně do výuky začleňovat?

Nejen o tomto byla diskuze v rámci Týdne inovací 2018. Kolegové z technologických a vzdělávacích firem předvedli ukázky nejrůznějších možností a vymožeností dnešní zrychlené doby. Rozšířená realita, virtuální realita, mixovaná reality, robotika a mnoho dalších pojmů, které slýcháváme čím dál častěji. Tyto technologie nám všem mají nejen pomoci při vzdělávání a naší práci, ale především nám mají naše každodenní aktivity usnadnit.

Když se na vlastní oči přesvědčíte, jak působivé tyto nové „hračky“ jsou a co umí, nepochybujete o tom, že mají své uplatnění a místo napříč všemi obory lidského vědění.

Má to ovšem svoje ale a obzvláště ve školství. Dnešní pedagog musí zvládnout celou řadu aktivit a požadavků, které jsou na něj kladeny ze strany MŠMT, vedení školy, rodičů dětí a nezapomínejme také na vlastní rodinu.

Neuměl jsem práci pedagoga docenit do té doby, než jsem před několika lety začal aktivně ve školství pracovat a pravidelně navštěvovat desítky škol každý měsíc. Zabýváme se vzděláváním v oblasti využití moderních technologií ve výuce a přišlo mi zcela logické, že tyto nové, bezesporu efektivní, nástroje a moderní postupy ve výuce, musí být požehnáním pro každou školu, ředitele i pedagoga. Nejen že jsem zjistil, že ne vždy a všude jsou z těchto vymožeností nadšeni, ale především dnes vnímám celou problematiku daleko jinak a v širším záběru než z pohledu technologického nadšence, evangelizátora, který chodil kázat dobrou věc a předpokládal, že se prostě musí všem líbit.

Při zavádění nových technologií do školství a nejen tam, platí to i ve firemním prostředí, totiž samotná technologie, byť by na ni byly peníze, nestačí. Koncový uživatel totiž neví, co s nimi a wow efekt 3D záběru srdce v tabletu prostě nestačí na to, aby s tím mohl někdo pracovat a předávat zkušenosti ostatním. Na řadě je tedy vzdělávání. Je potřeba naše pedagogy nejprve s technologiemi naučit pracovat a následně jim také pomoci při samotném zavádění do výuky, kdy je potřeba přemýšlet nad tím, že hodina má 45 minut, jsou dány nějaké osnovy a je potřeba vytvořit výstupy. Běžná uživatelská dovednost tady nestačí. Je potřeba vše zvládnout didakticky a připravit metodiku, která propojí všechny požadavky na výuku.

Někteří si řeknou, že tímto máme vyhráno a můžeme na školách vesele začít vyučovat, například ve vlastivědě za pomocí tabletu a rozšířené reality ukázat dětem nový svět v podání úchvatných záběrů na Římské koloseum. Pořád je to málo. Tím, že škola začne tyto technologie využívat, otevírá pomyslnou Pandořinu skříň a dveře k mnoha nástrahám. Pro ředitele školy je takovýto krok velkým rozhodnutím a všichni ti, kteří se mu snaží, tyto bezesporu užitečné technologie, v dobré víře „vnutit“, vytvoří řediteli školy celou řadu práce a zodpovědnosti, které záhy vyplynou na povrch. Musím udělat výběrové řízení, ale jak, abych dostal to, co chci? Jak tuto novinku implementujeme do výuky? Kteří učitelé s tím budou pracovat? Kdy se budou školit, už tak jsou přeškoleni? Kdo se bude o technologie starat, mně se o počítače stará tělocvikář? Bude nám stačit naše síťová infrastruktura? Kdo připraví metodiky? A můžeme takto pokračovat ještě hodně dlouho. Chápu a nedivím se tedy ředitelům škol, že ne vždy sdílí nadšení technologických evangelizátorů, kteří jim přišli ukázat, že bez toho či onoho už to prostě dnes nejde a většina firem tyto výdobytky dnešní doby používá.

Doby, kdy počítače velikosti obývací skříně v JZD Slušovicích zpracovávaly data typu „pět samyc“, jak výstižně zachycuje film Zdeňka Trošky, jsou dávno pryč. Dnešní technologie jsou menší, mnohonásobně rychlejší a zpracovávají daleko více dat a úkolů. Především jsme neustále přibývajícím výdobytkům naší doby přestali stačit a rozumět jim. Ne proto, že bychom nechtěli, ale vznikají příliš rychle a umí toho strašně moc. Výsledkem jsou pak technologie, které využíváme jen z několika mála procent jejich potenciálu a ani ten nejsme schopni pojmout. Člověk se může naučit jen určité spektrum věcí a činností. Dříve nebo později narazí na limit/kapacitu, případně naprosto triviální veličinu, jakou je čas. Do této veličiny, totiž nejsme schopni vměstnat vše co bychom chtěli, anebo se po nás vyžaduje.

A tady se zase vracíme do školství. Nebude snadné dostatečně vyvážit stávající a neustále nově přibývající požadavky na učitele a integraci nových technologií a metod do výuky. Narovinu si řekněme, že jsou také učitelé, kterým je to jedno. Přijdou si odučit svoje, nic nového nechtějí a budou sabotovat každou novinku za každou cenu. Něco vám řeknu, není to jen výsada učitelů. Prozradím vám tajemství, které možná nevíte: děláme to všichni a ve všech oborech lidské práce. Jsou prostě lidé, kteří se chtějí celý život vzdělávat, vyvíjet a je to jeden z jejich motivátorů a pak jsme to také my lidé, kteří si chtějí odbouchat to svoje a jít domů. Budete se možná divit, ale ta druhá varianta není špatně. Všichni jsme jen lidé. Nedívejme se tedy na učitele skrze prsty, neposuzujme je podle těch, kteří si to přišli odbouchat. Pokusme se najít cestu, jak je motivovat. Vytvořit prostor pro to, aby chtěli, aby to vůbec šlo zvládnout a měli čas i na svou rodinu. Školy všeobecně by měli mít dedikovanou osobu na správu technologií, měli by si umět sáhnout na kvalitní právní pomoc v případě nákupů těchto technologií a zase můžeme pokračovat dlouhým výčtem parametrů, kterým disponuje každá běžná firma.

Teď možná čekáte rozhřešení a zaručený recept jak na to. Já to nevím. Vnímám to, vidím to, slyším to, ale nemám ten recept. Jedno ale vím jistě. Určitě by se děti měly s novými technologiemi seznámit, protože už je dávno sami mají, anebo s nimi přicházejí do styku jinde a bohužel většinou je využívají zcela nevhodně. Kdo je to má tedy naučit, rodiče? Ti jsou na tom v této oblasti povětšinou ještě hůře. Měl by to být učitel!

V iSkolstvi.cz se snažíme vytvářet právě takové prostředí, které by přispělo k vytvoření lepších podmínek v oblasti zavádění moderních technologií do výuky. Chceme pomáhat těm, kteří svou profesi berou jako poslání. Těm, kteří stejně jako my věří, že učitel je jedno z nejdůležitějších povolání. I toho nejlepšího kardiochirurga na světě, který vede operaci za pomocí nejnovějších technologií přes půl planety musel někdo vést, mentorovat, vzdělávat a ukázat mu vlastní potenciál, aby se mohl stát tím kým je a pak nám ostatním zachraňovat životy. O co méně je důstojná, anebo důležitá práce učitele než kardiochirurga? Hledejme společně cesty, jak jim jejich práci usnadnit a ne zhoršovat. Hledejme cesty, aby vzdělávaly nové a ještě lepší budoucí kardiochirurgy, kteří by nám bez pomoci těchto nových technologií, o kterých se bavíme, nebyli v mnoha případech schopni pomoci.

Autor: Jan Kučeřík

 

 

 

 

2018-05-28T21:38:39+00:0023. května 2018|články|